RUMOVÝ MUŽÍK
Byla noc. Teplá noc. Málokdo tak teplou noc pamatoval. Už zhasnuly lampy, i hvězdy již přikryla černo-černá tma, když v tom u Borovicové smrkonády, třicet kilometrů od města, zastavilo červené auto. Zhasla světla. Po chvíli vyšel z auta, osvojenou, měsíční, kimácivou chůzí chlapík, připomínající svým zjevem špatně oholenou gorilu. Ze záplatované kapsy u ošoupané kožené bundy, mu koukala láhev rumu. Odér jeho těla, vycházející především z jeho úst, upozorňoval čtyřnohé lesní obyvatestvo na to, že je nebezpečný dvounožec na blízku. Na krku měl zavěšený fotoaparát. Byl snad fotograf opilý touhou vyfotit si lesní zvěr v noční krajině? Asi ano.
Nic méně po třech nárazech do smrku a borovice, jednom klopýtnutí o tisovou větvičku, a patero pokusech o vyšplhání na hnijící myslivecký posed, se mu přeci jen podařilo dřevěný žebřík zdolat. Chtěl si nafotit lesní zvěř. Přesněji řečeno jednu srnku, jedno divoké prase, veverky a kunu.
Místo těchto krásných, lesních tvorů, mohl však po vyvolání fotek vidět pouze a jen svou rozmazanou ruku, jak byly do jeho mozečku přijímány špatné notorické signály a reflexy. Poté položil fotoaparát na prkna posedu, a vytáhl z kapsy skleněnou láhev rumu. Po nešťastném klopýtnutí, mu však láhev vypadla z ruky, a dopadla do mechem a jehličím pokryté lesní krajiny.
Jehličí se zvláčnilo. Smutný výraz ve tváři rumového mužíka se poté upnul na srnku, která přišla ochutnat tekutinu vytékající z láhve. A tím to vlastně končí. Co se stalo se srnkou poté? Nevím. Jistě však vím, že bych nechtěl být ani v kůži srnky, ani v kůži rumového mužíka poté co se probrali. Jesti se tedy probrali.?????? .-)
